Je to dům se čtyřmi patry a třemi schodišti, z nichž každé je jiné: byly zbaveny zbytečných příkras, které je dusily a „konečně“ se staly protagonisty jednotného znaku, který se prolíná celým prostorem, rozdělují vertikální cestu do různých místností podle typologie jejich „bytí“.

Tato schodiště vypráví o svém životě a o své cestě a vnitřnímprostředíavšak nejen to: vypráví příběh o člověku, který v něm žije.
modulují světlo nikoli v jeho světelné síle
ale ve své nezničitelné moci přinášet něco jiného
– něco jiného – ve své variabilitě, ve své interakci.

V některých úhlech pohledů se vzájemně ovlivňují, ve dvojicích, vytvářejí zastavení a evokují pocit, že za rohem se nachází něco kouzelného – a je to díky světlu a stínu (přirozenému/umělému), které nikdy nejsou stejné, co do průhlednosti, přesahu a barvy.
Byly vyrobeny ze železobetonu a pokryty souvislými deskami z barevné kameniny: letecká modrá, zelená-šalvějová, béžovo-zlatá. Plechová zábradlí s otvory, zkonstruovanými prostřednictvím systému numerického řízení. Zde je světlo pouze jediným krátkým okamžikem zážitku..

V tomto interiéru schodiště umocňuje intenzivní formální pouto, které je již dáno samo o sobě výběrem materiálů a barev a představuje výrazný vizuální trojrozměrný prvek.