Inspirací projektu nového využití staré stáje jako soukromého bydlení bylo samotné místo, v němž se nachází, středověké městečko z 11. století Massa Marittima.

Stáj byla v době projektu rozbořená a její minulost se dala vyčíst z odhaleného zdiva vystavěného z neopracovaných kusů travertinu a z pálených cihel; za všechna ta léta prošla mnoha přeměnami za různými účely, pravděpodobně se nejprve používala jako stodola a stáj, pak se v ní lisovaly olivy a v poslední době sloužila jako sklad. Nový dům se na rozdíl od původního prostoru i atmosféry rozvíjí se do otevřeného obývacího prostoru ve tvaru písmene L rozděleného nábytkem a velkým zřetelným obloukem. Část příslušenství, schodiště do horního patra a pokojů jsou jediným stavebním přídavkem budovy ve tvaru dokonale čtvercové krabice, nápadně kontrastující s nepravidelnými tvary staré budovy.

V naprostém souladu s názorem Johna Ruskina, který tvrdil, že památky nejsou soukromým majetkem, ani když jsou vlastnictvím tvůrce nebo klienta, ale patří především budoucím generacím: “lidé v současnosti i v budoucnu mají stejná práva je používat a pečovat o ně„; cílem projektu je tedy vytvořit dialog mezi stopami minulosti a současností, zachovat odkaz z minulých dob jako to nejcennější dědictví a přidat novou stopu, historický rozměr dnešní architektury.

Tento záměr, který nachází svůj výraz v pravidelných minimalistických liniích a v materiálech použitých pro dostavbu, jako jsou ocelové nosníky podkroví odkazující na důležitou těžební historii v městečku, a látkové stropy podsvícené led světly symbolizující současnost, tedy přidání nové stopy, ale vždy propojené s pamětí místa a času. Minulost dobře patrná z holých zdí je zároveň v dialogu i kontrastu s formami a materiály současnosti.